Zrcadlo

Dovolte mi být dnes sobec. Ono to má svůj důvod. Dnes vás nechci donutit přemýšlet nad novým pohledem na život. Dnes to bude celé o mně. Neustále potkávám nové lidi a mnohé situace si vyžadují precizní elevator pitch. No a protože jedna z věcí, za kterou si stojím je, že nejde shrnout komplexní povahu člověka do jedné věty, napsal jsem si, vlastně sám pro sebe, tento soupis hodnot, které mě pronásledují, navzdory mým neustále se měnícím zájmům a pseudo sebedefinicím, už nějaký ten pátek.

Než začneme : Co předcházelo

Vždycky mě bavily různé hlavolamy, logické hádanky a další možnosti, jak zaneprázdnit můj mozek. Nikdy totiž nebyl v klidu. Nechápajíc tohož důsledky jsem skončil na gymnáziu. Vypadalo to jako jasná volba pro takového kluka. Jenže to byla těžká rána vedle. Nebyl jsem ten pravý pro tento institut. Nevyužil jsem ten potenciál a rozhlížel se po nějakých skutečných řemeslech. Jak říkal p. matematikář Dufek: "Tak vy, pane Rajnoha, máte za 4, normálně bych s tím něco dělal a oslovil rodiče, ale vím, že to je přesně, jak jste chtěl. Vy jste pane Rajnoha prošel těch 6 let až do maturity s naprosto minimálním vynaloženým úsilím a stačilo vám to jak vidíte."

Škola mi sice nabízela těžká puzzle, ale já o skládání obrázků na zeď neměl zájem. Raději bych je kreslil, ať si je pak klidně někdo jiný skládá. Byla to tvorba, co mě zajímalo, ne analýza a studie tvorby jiných.

Tehdy jsem zjistil, že tvorba je pro mě ta správná metoda využití mysli.

S tvorbou se ale nezpomalil ten skvělý kreativní orgán v mé hlavě. Přestože už nenásleduji hvězdopravectví, pro ty, kdo ano, jsem narozen jako Váha a taky náležitě nesu snad veškeré psané definice. Jednou z nich je právě ten nekonečný proud myšlenek a nápadů. Každý týden mě fascinovalo něco jiného. Měl jsem pocit, že je lepší okusit vše, protože potom teprve člověk může vidět celý obrázek. Byl jsem týden fotografem, týden Španělem, týden scénáristou. To je taky jeden z důvodů, proč o sobě nerad mluvím v krátkých frázích. Nechci totiž, aby mě definovalo to, čemu se zrovna věnuji.

Jako lidé jsme přeci víc než štítky ověšené vzpřímené opice

No a abych sám sobě udělal laskavost a nemusel tento článek každý měsíc přepisovat, rozhodl jsem se sepsat pár mých dlouhodobých osobních hodnot, které mě dělají, kým opravdu jsem:

• Nevyhledávám v životě a ve světě autority
  Navzdory celé maskulinní části obou větví mé rodiny jsem nikdy nesledoval sport ve velké míře. Ač jsem sám hrával volejbal a ligový florbal, nespěchal jsem domů k TV sledovat velký zápas. Jediná výjimka byla Kometa, kam mě táta se strýcem brávali od momentu, kdy jsme se nastěhovali do Brna a já se naučil chodit. Během adolescence jsem stejně ale přišel na to, že to byly právě ty rodinné vazby a ne puk na ledě, které mě tam táhly. Naučil jsem se rozpoznávat rozdíl mezi autoritou a respektem. Činy lidí kolem nás jsou bezesporu zásluhy hodné, nejsem ale z těch, kteří si idolizují rozličené osobnosti na základě jejich kariérního úspěchu.
• Jsem tolerantní vůči naprosto všem
  To je snad z tohoto článku všem už jasné ;) S těmi příběhy je to tak, že peníze za nové tričko, co mám vyhlídnuté raději vynaložím za kafe, kde si vyslechnu strasti a slasti lidí kolem mě.
• Nemám rád nálepky. Raději životní příběhy
  Mám spoustu přátel. Někteří z nich jsou homosexuálové, jiní mají tmavou pleť, další zase poruchu chování. A protože mi přijde přirozené a správně přijímat všechny stejně, bohužel to se mnou nesdílí všichni a právě tato má vlastnost tolerance je mnohdy jediným pojítkem zdánlivě nespojitelných sociálních kruhů. Mezi mými blízkými jsou i rasisté a xenofobové. Přesto i je toleruji, protože vím, co se za původem jejich názorů ukrývá a že mnohdy to je projev jejich problémů, o kterých úplně nemají ještě povědomí.
• Baví mě zpochybňovat konvence a hledat si vlastní cesty
  To, že se něco "obecně tak dělá" nemá pro mě žádnou hodnotu. Nemám doma televizi. Na jednom playlistu mám vedle sebe Vivaldiho i Eminema a do práce si klidně vezmu tepláky a do hospody košili. Nebylo snadné oprostit se od toho následovat dav, ale od momentu, kdy jsem po 3 týdnech na vysoké udělal rozhodnutí následovat vlastní sny a karierní cestu, která má pro mě hlubší význam a musel jsem čelit obavám a radám o nekonvenčním rozhodnutí od celé rodiny a mých blízkých, to už bylo dál jednoduché. Předloni jsem se dozvěděl, že vlastně můžu zpochybňovat i metody standardní medicíny a ačkoliv nejsem jeden z těch, kteří si k lékaři chodí jen pro druhý názor, rozhodně mě baví poznávat své tělo a pracovat se sebou.
• Upřednostňuju vztah k lidem, zážitkům a zkušenostem než k materiálním věcem
  O tom je můj předchozí článek nazvaný Minimalismus.
• Spiritual but not religious
  Toto téma si zaslouží svůj článek, zatím se musíte spokojit s mým osobním výkladem někde nad kávou.
• Káva ?
  Dobře, pro štítkaře speciálně, byť velice stručně pár těch nálepek, které se vlezou do jednoho tweetu: káva / víno / děti / příroda / web design / minimalismus / Brno / lidi.