Minimalismus

Jsem minimalista. Ano. Jako člověk narozený na přelomu generací Y a Z je to jediná nálepka, kterou jsem schopný nosit. Je to životní směr a přístup, který je tak trochu definicí mé osobnosti - onoho Pohledu muže. No a dnes vám chci vysvětlit, že to vlastně není jen o věcech.

Byl jsem vychovaný kolem principu akumulovat fyzické věci. Nikoho za to neviním, předchozí generace dělala z věcí životní hodnoty a odškrtávání věcí z imaginárního seznamu během cesty života určovalo význam ve společnosti. Ty prostě v té domácnosti musíš mít tu televizi (Rodinný inside-joke, kdy moje máma na návštěvě vzdálenější části rodiny zmínila, že nemá televizi a zděšení příbuzní se jí chtěli na koupi složit, naprosto ignorujíce její vysvětlení o tom, že jí nepřináší žádnou hodnotu do života.) Přitom by se nikdo z nás nenazval vysloveně sběračem. Nekupujeme věci, abychom kupovali věci. Neshromažďujeme je doma z holého potěšení mít jich co nejvíc. Přesto, průměrná americká domácnost vlastní přes 300 000 věcí. Dvě největší příčiny jsou "co kdyby" a sentiment.

Jsme zvyklí vytvářet si vazby k předmětům, které nějakým způsobem souvisí s událostmi v našem životě. Neuvědomujeme si, že ta věc není ona vzpomínka. Vzpomínka je vzpomínka. Neseme si ji v sobě. Pokud si při prolistování starého školního sešitu vybavujeme skvělé vzpomínky z dětství, místo uchovávání krabice plné takových zápisků nám může stejnou vzpomínku vyvolat i pohled na oskenovanou fotografii sešitu nebo ještě lépe, večeře s bývalým spolužákem po několika letech.

Ona reálná hodnota a cena věci není jen v jejím vlastnictví. Pokud máte doma takovou krabici sešitů, ačkoliv vás nestojí už žádné peníze, stojí váš čas. Čas strávený jejím utíráním prachu, při stěhování, při řešení prostoru v domácnosti. Často reálná cena předmětů není jen o financích. Věci potřebují správu, benzín, elektřinu, náhradní díly, čas strávený výukou věci, jejím zbavováním se, používáním, umýváním, krmením nebo praním. Ne nadarmo se říká, že věci vlastní nás.

Pro mě je minimalismus o tom přinášet do mého života pouze věci, které mi přináší nějaký užitek nebo požitek. Věci, které vlastním jsou buď praktické nebo pro mě mají význam formou nějakého potěšení.

Minimalismus není destinace, je to cesta.

Cílem není vlastnit přesně 100 věcí nebo obývat méně než 2 místnosti. Vášnivý čtenář může být minimalistou s pokojem jen pro knihy, stejně jako jím může být člověk, který rád vaří a má tak kuchyň plnou vybavení. Jestli vám věci přináší radost do života, určitě se jich nezbavujte. Nejde o to strádat na věcech, naopak, jde o to žít lepší naplněný život s méně věcmi, které mu opravdu přináší užitek. Dva inspirativní muži - Joshua Fields Millburn & Ryan Nicodemus, kteří stojí za projektem http://www.theminimalists.com/about/, při kultivaci minimalismu objevili ohromné množství věcí, které ani nevěděli, že mají a vytvořili několik prima přístupů, jak se k minimalismu dostat (viz rozcestník na odkaze výše.) Ryan zabalil naprosto všechny věci v jeho domácnosti do krabic, jako by se stěhovat, a během jednoho následujícího měsíce si vybalil jen věci, které potřeboval - Zbylo mu asi 80% zabalených věcí, o který ani už neměl ponětí, co jsou.

Postupem času jsem se naučil vědomě nakupovat. Doma mám věci, které pro mě mají opravdový význam a všech ostatních jsem se zbavil. Daroval jsem je přátelům, prodal je online nebo poslal potřebným. To stejné s dárky, nebylo lehké přesvědčit rodinu, aby mi nedávali za každou cenu materiální předměty. Ale jeden rok jsem si jako dárek od otce vybral v obchodě společnosti Člověk v tísni. Šlo o to, že oněch 800 korun, za které by mi koupil něco, co nechci, poslal skrze http://www.skutecnydarek.cz/ ženě na zdravotní pomůcky pro bezpečný porod. Všichni jsme z toho měli skvělý pocit a ostatní pochopili, co stojí za mým přístupem. Osobně tak vybírám také raději zážitky pro ostatní. A pokud to nejsou zážitky, daruji třeba dobré potraviny, dobroty, víno nebo večeři. Angličtina je na tom líp, protože právě being present is the best present ;)

Zrovna tento týden jsem vyprávěl Honzovi, že se rád toulám městem a poznávám nová místa, převážně v poslední době. Opravdu "žiju Brno", protože, ultimátně, čas strávený s přáteli je ten nejlepší dárek, který předčí penězi koupené věci. Lidé od vás nechtějí další sošku k televizi, chtějí s vámi pobýt. O tom přeci návštěvy jsou. To nejlepší, co jim můžete dát je vzít dnes telefon a jít s nimi na kafe. Opravdu být s nimi.

Tak mi napiš ;)

A mezi tím si u vaření nebo u práce pusť tento skvělý Joshuův rozhovor [56 minut]