Je půlka září, ale všude kolem je listopad. Poslouchám Listolet a vnímám, že nutně potřebuju ten podzimní klid a rovnováhu, která je tak správná. Jednou nohou zatepluju a dávám dohromady domek, druhou jsem s rodinou v kočovném přechodišti, třetí nohou nějak pracuju a tou poslední už jen plácám za sebou.

Těším se na šípky, na jabka a hrušky ze zahrady, na ořechy, na vůni skořice, na zpomalení. Na to, až budem s klukama a Terezkou jen tak chodit lesem a budovat novou komunitu.

Chybí mi psaní, prostor pro ohlídnutí se, poslední týdny jsem jel jen vpřed, bez zrdcátek. Ani tady už nic nesdílím (Zamysleli jste se někdy nad slovem trousit ?)

Podzim je pro mě období, kdy se rád vracím k sobě. Okolnosti jsou vždycky jinačí, ale směr stejnej. A kam ukazuje váš kompas?