Technologická regrese dnešní doby

V 60. letech minulého století nikdo doma počítač neměl. Ani v práci a ani na škole. Přestože počítače jako takové existovaly, byly extrémně drahé a veliké (sálové počítače). Říkalo se jim mainframy a operátoři, profesorové a jiní pověření se k nim připojovali buď z vedlejší místnosti nebo dálkově přes model skrz telefonní linku. K tomu používali terminály.

Během devadesátek se u nás začali objevovat funkční domácí osobní počítače - člověk už neměl jen hloupé zařízení, které se někam vzdáleně připojovalo, ale měl celý ten výkonný stroj u sebe doma. Ze všech stran na to reagovaly rozličné softwarové firmy a začaly nabízet velkou škálu programů. Pak se k tomu všemu přidal Internet a lidé tak mohli z pohodlí domova doslova prožívat technologickou revoluci. Dodnes je to neuvěřitelné.

A posuneme-li se do roku 2020, vidím schéma z 60. let všude kolem sebe. Osobní počítač a jiná osobní zařízení ztrácejí na významu. Ne proto, že by to vývoj a peníze společnosti nedovolovaly jako tehdy, ale právě proto, že zisk to velkým technologickým gigantům umožňuje.

Jen se nad tím zamyslete - čím dál méně je důležité, jaký máte kancelářský balík programů v počítači, protože je populární používat Google Dokumenty a upravovat data přímo v prohlížeči (ne u vás v počítači, ale na serverech Googlu). Velká hudební kolekce ztrácí svůj význam a hodnotu, protože můžete jedním kliknutím poslouchat libovolnou hudbu světa na Spotify/Apple Music (ne u sebe z gramce, hi-fi, audio systému či PC, ale ze vzdálených serverů těchto firem). K čemu tisknout a udržovat multigenerační fotoalbum doma ve skříni, když existuje Instagram a Google Fotky, kde se na všechno kdekoliv můžete podívat (ne u sebe doma fyzicky, ale vzdáleně z jejich serverů). K čemu si psát poznámky do diáře, když můžou být pohodlně v Cloudu (ne v mé tašce ale někde na jiném kontinentu na serveru nějaké firmy). K čemu vlastnit mapu a autoatlas, když existuje online navigace. K čemu...

Jestli vám tohle nepřijde děsivé, tak už nevím co. Zažíváme velkou technologickou regresi, přestože je vše zdánlivě "nekonečně-krát lepší a rychlejší" než kdy dřív. Co se digitálního světa týče, vzdali jsme se kontroly a správy. Vzdali jsme se hodnot, které jmenovaní předchůdci s sebou nesly. Dobré osvěžující cvičení je si v rozličných částech dne říct, jak moc bych byl v háji, kdyby právě teď vypadl Internet nebo kdyby právě teď vypadla elektřina či mi ukradli telefon. Plno lidí by se neumělo dostat autem domů. Někteří by přišli o všechny vizuální rodinné vzpomínky.

Co z toho, co používáte, opravdu vlastníte? Jste to vy, kdo je plně zodpovědný za svá data? Může vám nějaká firma na druhé straně planety znenadání pěkně zkomplikovat život? Dnes jsou velice populární notebooky Chromebook; jsou to laptopy, které nemají de facto operační systém s přístupem uživatele k datům na disku (pozn.: fakticky je Chrome OS postavený na Gentoo) ale celé zařízení, které je příhodně levné, je zamýšleno používat plně online. S cloudovým diskem, s cloudovými dokumenty, fotky, daty, webovými programy atd.

Hotový novodobý hloupý terminál.