Prosinec 2022

Většina prosince je ta tam a mi před pár dny prožili první měsíc v našem novém domově. Několik dní zpět nasněžilo a protože je neustále dost pod nulou a s přestávkami stále padá další, máme sněhu dostatek. Takový dostatek, že teď akutně sháním lopatu na sníh. Před pár dny jsmě měli zatím nejchladnější večer s -12°C.

Oba kluci si hrají s mým kompaktem a fotí vše, co se vyfotit dá. Za oknem, ze střechy nad terasou nám visí velká spousta rampouchů, na které je tak pěkný pohled. Je parádní prošlapávat cesty, kdy zatím nikdo sněhem nešel. Nechat Anatola blbnout venku a nebát se o něj u rušné silnice. Naše vesnice má jen něco kolem 60 obyvatel, a tak je i vzácnost při procházce na někoho narazit. A teď se sněhem na každém stromě, střeše a kopci je to opravdu ale opravdu pohádka.

Kamna nám topí, už jsme se naučili přikládat do žhavých uhlíků, a tak oproti městu vlastně přetápíme. Kamna jsou dar i co se týče sušení vypraného prádla nebo oblečení z venku. Do vyhřátých bot se leze přecijen snáz.

Dodělávky uvnitř jsou více méně hotové - z těch kritických. Včera jsem dodělával poličku nad linku, a tak jsem konečně vyzkoušel novou ponornou pilu s lištou, co jsem dostal na podzim. Oba s Terezou děláme spoustu domácích věcí v kuchyni, všechno nám kvasí, zraje, kultivuje se.

4. článek z výzvy #100DaysToOffload