Kdo platí za váš nákup?

Sériová výroba, klíčová role marketingu a lákavé řešení pro společenský růst. Tyto znaky konzumerismu nastartovaly po 2. světové válce neskutečný ekonomicko-sociální kolos, který se soběstačně točí a stále zrychluje. Myšlenky o individuální hodnotě člověka prezentované skrze jeho majetek namísto činů a osobnostních vlastností jsou již hluboko zaryté uvnitř nás. To, jakým směrem se moderní společnost ubírá již nějakých 70 let má na svědomí spoustu věcí. Dnes bych se chtěl pobavit o skutečné ceně zboží.

Představte si, že jedete autobusem. Posloucháte hudbu ve sluchátkách a mačkáte se mezi dalšími stojícími lidmi. Někdo z cestujících vystupuje a nedopatřením vám natrhne drát sluchátek. V dnešní době máte možnost i na malém městě vystoupit a téměř kdekoliv si koupit sluchátka nová. Pravda, náhodný obchod nebude mít jistě žádná kvalitní, ale mnohdy nějaké obyčejné stačí. Vejdete tedy do náhodného obchodu s elektronikou a vydáte se ke stojanu s audio příslušenstvím. Na stojanu visí několik krabiček rozličných cen. Nejlevnější mohou stát třeba 60 korun. Bez většího přemýšlení je vezmete, pípnete svou bezkontaktní kartou a s trochou štěstí můžete na zastávce stihnout hned další autobus.
Zázrak.

V H&M, C&A a dalších nejen dvoupísmenných obchodech s módou tvářících se prestižně, máte dnes možnost si v akci koupit triko nebo košili za 49 korun. Kalhoty za 99,-. Totální výprodej vánoční kolekce!
No měli jsme se někdy líp?

Jenže jaká je skutečná cena těchto věcí? Když se nad tím jen trochu zamyslíte a podíváte se na vnitřní štítek v oblečení, často tam vidíte Bangladéš, Filipíny, P.R.C., Írán … Jak mohl někdo vypěstovat a sklidit bavlnu, přepravit ji do zařízení, kde ji nabarví, následně expeduje do místa, kde se zpracuje a dál předá někomu, kdo vytvoří střih a dle někoho jiného, kdo navrhl design, daný kousek sešije, předá dál, kde se zabalí, pošle letadlem do centrály v Evropě, odkud se kamionem dopraví do obchodu, kde se nacházím, kde jej lidí následně vybalí, pověsí a já si jej mohu za 49 korun koupit? Vždyť 49 korun nestojí ani hodina práce prodavačky, která mi to prodala. Pojďme si projít jednotlivé kroky procesu, které něco stojí:

• práce na poli (výplaty, nástroje)
• export do zpracovatelského závodu (automobily, benzín, obaly, výplaty)
• výroba látky ze surového materiálu (továrna, stroje, údržba, výplaty)
• obarvování látek (barvy, stroje, hala, údržba, výplaty)
• přeprava do šicích hal (automobily, benzín, obaly, výplaty)
• šití (haly, stroje, návrhy, údržba, obaly, výplaty)
• přeprava po světě (automobily, letadla, daně, obaly, výplaty)
• vnitrostátní distribuce (automobily, obaly, výplaty)
• přímý prodej (nájem, údržba, obaly, výplaty)

Toto byl jen seznam finanční nákladnosti procesu, který předchází tomu, že před vámi v obchodě leží tričko. K finanční stránce musíme nutně připočíst marži, aby na tom byly všechny firmy výdělečné, jinak by to nedělaly. A vedle toho stojí snad i důležitější cena celého procesu, pojďme se na stejné body podívat z jiného úhlu.

• práce na poli (poškození ekosystému oblasti plantáže a vlivu na okolní biosféru)
• export do zpracovatelského závodu (znečištění ovzduší výfukovými plyny a údržbou)
• výroba látky ze surového materiálu (znečištění vod a ovzduší toxickými látkami při zpracování)
• obarvování látek (dopad chemických barviv na životní prostředí a zdraví zaměstnanců)
• přeprava do šicích hal (znečištění ovzduší)
• šití (zneužívání levné pracovní síly v rozvojových zemích světa)
• přeprava po světě (velká klimatická stopa)
• vnitrostátní distribuce (znečištění ovzduší)

Celý tento proces mimo jiné ještě využívá velké množství elektřiny, pracovní síly, neobnovitelných zdrojů při přepravě, nerozložitelné obaly během celého procesu výroby a další. Určitě byste sami přišli na další dopady. Můžete mi je napsat do komentářů dole.

Vlivem obrovské velkovýroby je ale i kus oblečení za 50 korun pro firmu ziskový. Skutečnou cenu totiž zaplatili všichni lidé ve výrobě svými nízkými platy, země pak svým bohatstvím a znečištěním během produkce. Číslo na štítku v obchodě tedy nezobrazuje opravdovou cenu výrobku a nízká cena má své opodstatnění.

A tento model nekončí pouze u oblečení a elektroniky. V podobném duchu funguje i potravinářský průmysl, například notoricky známý palmový olej je toho skvělým příkladem - jeho nízká pořizovací cena pro výrobce je již zaplacena formou masivní deforestace, vymíráním živočišných druhů v zemědělských oblastech a velkou klimatickou změnou. To vše proto, aby regály obchodů mohly nést o kus levnější výrobky. A já mám strach, abychom, omámeni cenovkou, dobrou reklamou a společenskou akceptací, nezapomněli na celý ten příběh věcí před tím, než se dostaly do našich rukou.

Řešením může být nejen odmítnutí takového druhu zboží a prodejních principů, ale podpora ohleduplného prodeje. Nákupem zeleniny přímo od farmáře, který svou produkci prodává na místních trzích dáváte peníze přímo jemu za jeho práci. Země, kterou obdělává také nebude tak hojně zneužívána k maximalizaci zisku a cesta z pole na váš talíř nevyžaduje mezistátní přepravu nebo bohatý koktejl chemických ošetření.

Zajímat se o původ zboží, výrobní proces, lidi nebo firmy stojící za ním a účel jeho výroby, to vše patří k principům vědomého nakupování. Navíc lokální výrobky jsou tím nejrozumnějším řešením po zdravotní i ekologické stránce. Oblečení můžete koupit třeba od českých výrobců, kteří každý kousek šijí ručně nebo také v secondhandu. Když si uvědomíte celý ten proces a stopu, jakou za sebou světová výroba oděvů zanechává, změní se vám pohled na takový sekáč. Nákupem oblečení z druhé ruky totiž nejen ušetříte, ale také se nebudete podílet na takovém mezinárodním šílenství. Ruční výroba, domácí produkce, lokální prodej, rodinné firmy, Fair trade. To jsou odpovědi na masprodukci. Přirozeně vyšší cena vás také donutí nakupovat vědoměji a víc si vážit těchto věcí, protože i práce, která tomu předcházela, daleko transparentnější.

Řekněte si příště, až si půjdete něco koupit, jestli vám jejich cena přijde fér :)