Jejich důležité věci

Před třemi lety jsem se po pár týdnech na vysoké škole rozhodl, že chci raději ve svém oboru sbírat praxi a učit se z reálného světa než pokračovat na teoretické rovině. Byl jsem přesvědčený o tom, že se svými tehdejšími zkušenostmi určitě získám pracovní příležitost, která mi nejen zajistí střechu nad hlavu, ale za kterou se nebudu muset ani stydět.

Měl jsem jasnou představu o tom, jak mi to vyjde. Zatímco jsem přemýšlel, jaké další kroky podniknu, okolí mě přivádělo do nejistoty. Všichni kolem mi říkali, jak je to riskantní, jak je to nevšední nepokračovat po gymnáziu dál na akademickou půdu a jak se určitě neuchytím a kdo ví co ze mě pak bude. Plán, který jsem měl připravený, který mi dával smysl a na který jsem se těšil mi ostatní začali nabourávat, protože to v jejich očích nebylo správné. Přestože oni chtěli pro mě jen to nejlepší, jejich představa onoho nejlepšího pocházela z toho, jak se to konvenčně dělává. Lidé se obecně uchylují obracet se na bezpečná a zažitá řešení, když přijde na rozhodnutí, u kterého může být výsledek nejasný. Snaží se tak člověka s jiným názorem nasměrovat na tu "správnou" kolej ne proto, že by mu chtěli ubrat na svobodě volby, ale ve snaze mu pomoc tím, co oni znají jako ověřený způsob.

Stejně tomu bylo, když jsem objevoval veganství. S každou novou informací, kterou jsem se dozvěděl, mi tento soucitný způsob života dával větší a větší smysl. Svůj názor jsem začal upevňovat, ale o to víc mě zklamalo to obrovské množství předsudků a odsouzení od ostatních. Tehdy jsem to celé začal i zpochybňovat, kvůli náhlým změnám v postoji ke mě v mém okolí.

Ale na vysokou jsem nešel a zvířatům neubližuji.
Stejně tak jsem minimalista, přestože jsem byl vychovaný v materiálně kapitalistickém smyslu. Jsem feminista, přestože mužská pokolení mých rodin se k ženám nechovají férově. Smýšlím sociálně liberalisticky, přestože xenofobie a rasismus jsou ve většinové české populaci v balíku běžných osobních postojů.

Trvalo to dlouho, než jsem pochopil, že síla názoru někoho jiného nemůže předčit názor, ke kterému jsem se sám dopracoval svou zkušeností v tomto světě. Lidé mají vždy nějaký názor a samozřejmě je potřeba být otevřený novým otázkám pro svůj osobní vývoj, ale pro mě správné věci musí zůstat na prvním místě, jinak bych jednal sám proti sobě na úkor jiných.

"Jen to, co mi přijde správné, je opravdu důležité." mi jednou řekla Tereza, když jsem o tom ještě nebyl přesvědčený.