Čištění zubů duše

Při balení vánočních dárků jsme našli náš rodinný kalendář z roku 2020. Kromě roztomilých obrázků, kterými jsem zaznamenával mytí Anatolka a úklid domácnosti jsme tam i měli, ve společném sloupečku s Terezou, na každý den zaznačený úkol meditovat. Vždy jsme to zvládali prvních pár dní, pak přišly důvody, proč se meditace do dne nevešla, no a jak člověk vypadl z té každodenní disciplíny, dobře myšlený návyk byl ten tam.

K pravidelné meditaci jsme se snažili vzájemně dokopat už mnohokrát. Oba ji chceme dělat, cítíme, že je to jedna z věcí, které i potřebujeme a dává nám smysl její místo v našich životech. Ale vměstnat ji do dní, do těch běžných dní, kdy mi příjde leckdy, že není ani vhodný čas na to někomu zavolat - že se pořád něco děje a vždy je to nabité, je až nemožné.

Alev těchto dnech vánočních jsem našel mentální prostor na to vymyslet, jak tyhle aktivity líp uchopit. A nejen meditaci, ale i třeba psaní deníku, cvičení nebo čtení. Začal jsem nahlížet na tyhle aktivity jako nejen jako fajn-thing-to-do, ale jako součást běžné hygieny. Proto mám taky rád slovní spojení duševní hygiena. Prostě, přesvědčovat člověka o potřebě čistit si zuby není asi potřeba. Každý chápe, jaký to má smysl. No a takový návyk pro správnou údržbu mysli a duše, je přece taky na místě.

Znáte to, ten přetlak. Ten stav, kdy jste jednu blbou maličkost od vybouchnutí. Ten stav, kdy i v absolutním tichu u hrnku kafe máte v celém těle tikání. Pořád se buď honíte za úkoly z nekonečných to-do seznamů, anebo přemýšlíte, co všechno se může stát. Řekl bych možná i takový plak mysli. Příjde mi pro to moc fajn přirovnat duševní hygienu k té osobní, třeba dentální.

No a když si denně vždy najdu čas na to vyčistit si zuby, musím si najít čas na to vyčistit svou mysl. Udělat si místo na všechno dobré.

5. článek z výzvy #100DaysToOffload