Úsudek

Strejda vždycky říká, že je dobrý řidič. A jak mu vadí, že ostatní nejsou tak bystří a zkušení jako on. Jenže podle mě je dobrý řidič takový, který umí skvěle řídit a zároveň si uvědomuje, že jsou řidiči, kteří tak dobří nejsou. Ví, že i přes jeho přednost v jízdě se stejně má podívat, kdyby náhodou druhé auto přednost nerespektovalo. Protože zelená na semaforu pouze značí, že vyjet je legální, ne nutně bezpečné. Zkrátka bere v potaz dopravní nadhled nad rámec jeho volantu. A stejně tak je to i s osobní spirituální cestou.

Když pozoruji lidi kolem sebe, často se setkávám s podobným typem úsudku: ti, kteří už na svou cestu duchovního rozvoje vyšlápli libovolně daleko, často shlíží na své okolí s určitým, byť sebemenším, pocitem nadřazenosti. S myšlenkou prosté neoduševnělosti ostatních. Mnohdy už jen tím, jak skrze sdělování pozitivních změn, které jim jejich duchovní praxe přinesla, se sami ubezpečují v tom, o co ti druzí přichází.

Mám za to, že člověk nemůže učinit nějaký markantnější krok kupředu na své spirituální pouti, pokud se neodprostí od porovnávání se s druhými. Musí zkrátka získat ten větší nadhled. Musí vědět, že stejně jako ti, co jsou dál než on, i ti, co se sobě v tomto ohledu nevěnují, hrají svou roli na silnicích života.

Jediné, čeho při posuzování ostatních dosáhneme, je uspokojení ega. Proč je věta "Jednejme s ostatními tak, jak chceme aby ostatní jednali s námi" cliché má svůj důvod. Pokud opravdu přistupujeme k ostatním rovnocenně a nedovolíme si je zařadit na interní škále duchovního rozvoje, dáváme paradoxně v dané situaci prostor především sami sobě z ní něco získat.

Někdo praktikuje Yogu jako sportovní aktivitu (věnuje se pouze Asanám). Jiný zase cestou na skupinovou meditaci poslouchá hiphop. Další se zase nad žádnou hlubší životní nebo existenciální otázkou nezamyslel. Každý z nich nám ale má co nabídnout. Můžeme se uzavřít ve svých malých sociálních kruzích a užívat si limitující konfirmační zkreslení svých pohledů na svět a tyhle lidi vůbec nepustit do svého života, ale ochuzujeme se o to neznámé. Vlivem sociálních stigmat musíme stále bojovat s předsudky. Zároveň ale žijeme v době, kdy máme nejvíce možností a životních příležitostí než kdy dřív. Tak si je neodpírejme :)