Čas

Říkám tomu Dilema studenta. Být časově nezávislý a schovaný pod statusem, ale pít frankovku nebo s tím seknout, jít pracovat, mít na Macallan, ale nemít si ho kdy vypít? Stojím si za tím, že to nemusí být ani tak, ani onak.

Člověka občas popadne chvíle, kdy zastaví a začne zvažovat, jestli nakládá se svým časem správně. Porovnává svoje správně se společensky předkládaným správně. V nejhorším případě pak se správně svých přátel, ti to mají přece všechno pod palcem. Nekonečný proud myšlenek vás odvleče kamsi dolů, kde se řeší, jestli to má všechno cenu a zda vám vaše aktivity přináší užitek a radost. Z té hloubky vás už rozhodně nedostane diskuse s novými lidmi kolem vás, kteří jsou pro vás atraktivní a zásluhu přikládáte právě jejich správně.

"Jakto, že neznáš tuhle skvělou kapelu?!"
"V té kavárně u starý sklárny je vždycky super parta."
"Teď jsme se vrátili z Manily, mám čerstvě po zkouškovým, takže pohoda."

Krásné věty, kdy lidé sdílí svoje nadšení.
Ve špatnou chvíli však mají obrovskou sílu.
Sílu začít přehodnocovat a podbíjet svoje aktivity.

A já jsem tady dnes proto, abych vám řekl, že jsou to vaše aktivity. Dělají vás kým jste. A vy pro ně máte taky důvod, který se nezrodil z jedné myšlenky někoho jiného.

Tohle je pro tebe,
až budeš zase sedět v pátek v 11 večer sám v dílně a pracovat na motorce;
až budeš na brigádě v sadu sbírat švestky celý měsíc a večer před spaním si číst senzační příspěvky užívajících si přátel;
až se budeš zastávat černošky ve škole, když i tvojí dobří přátelé si z ní budou dělat srandu;

Ono to má smysl. Ač se ti víc zamlouvají někdy aktivity těch kolem tebe, protože věříš, že tě udělají lepším nebo taky atraktivním - právě ty tvoje aktivity už tě udělaly atraktivním natolik, že tito lidé kolem tebe teď vůbec jsou.
Jsi to ty.
Buď ty.