Anatol a autobus

Dneska mám hezkou příhodu.
Pracoval jsem v podkroví, když v tom Anatolek (4) přišel z venku, kde si hrál se sousedkou na zahradě. Celý udýchaný otevřel dveře a říká:
Mami, honem, podej mi mojí peněženku
A na co ji potřebuješ?
My pojedeme s Květuškou autobusem!
Toly ale je pátek a už žádný autobus nepojede zpátky, a kam byste vůbec jeli?
No do školky, budem si tam hrát
Ale dneska je školka zavřená a navíc je už tma...Toly, je to jenom hra? Je to hra, že pojedete autobusem?
Jo, my si na to jenom hrajem

O pár minut později slyšíme přijíždět poslední autobus k nám, který pojede do Kunštátu. Tereza naznala, že místo histerické reakce ve strachu, že by náhodou opravdu odjel se půjdem jen podívat z dálky na zastávku jestli pojede nebo ne, a že bych pro něj případně zajel autem. Viděli jsme pak, jak si tam povídali s řidičem, ten odjel a když nás míjel, smál se a říkal, že se nám asi ztrazili děti, ale že jsou jako dobří, že chtěli jet s ním :)

Za pár minut došel Anatolek:
Mami, autobus přijel, ale neodjeli jsme
Nastoupili jsme, dali jsme řidičovi jednu penízku, jeden oříšek a on nám za to dal tohle [kartičku s odjezdy]

6. článek z výzvy #100DaysToOffload